Analýza muskulo-fasciální složky pánevního dna

Tento článek přináší souhrn výsledků české odborné studie, zaměřené na detailní vyšetření žen se symptomatickým sestupem pánevních orgánů, které čekaly na rekonstrukční operaci. Cílem studie bylo zjistit, jak rozsáhlé je poškození svalů a podpůrných tkání, které pánevní orgány drží na místě.

Proč je pánevní dno tak důležitou oporou?

Pánevní dno tvoří komplexní systém, jehož klíčovou součástí je silný svalový komplex – tzv. musculus levator ani (zkráceně MLA). Tyto svaly, společně s podpůrnou pojivovou tkání (fascií) a vazy, fungují jako dynamická opora, která drží močový měchýř, pochvu, dělohu. konečník a břišní orgány na správném místě.

Když tyto struktury fungují normálně, automaticky se přizpůsobují změnám tlaku v břiše, což je nezbytné pro močení, vyprazdňování a sexuální aktivitu

Poškození pánevního dna – které je často způsobeno vaginálním porodem (obzvláště instrumentálním), vyšším věkem nebo odstraněním dělohy (hysterektomií) – vede ke ztrátě svalového napětí. Pokud svaly nefungují, jejich funkci v udržení stability musí přebírat pojivová tkáň (fascie). Při dlouhodobé zátěži může dojít k selhání i této fascie a následnému vzniku sestupu pánevních orgánů.

Klíčová zjištění studie: Málokteré pánevní dno je nepoškozené

Do této studie bylo zařazeno 285 žen, z nichž většina měla v anamnéze vaginální porod,. Všechny podstoupily detailní MRI vyšetření, které umožnilo přesně analyzovat stav svalů a pojivové tkáně,.


Zjištění potvrdila, že u žen se symptomatickým sestupem je poškození podpůrných struktur rozsáhlé:
 

  1. Poškození svalů (MLA): Normální stav hlavního svalu pánevního dna (MLA) byl zjištěn pouze u 8,8 % žen
  2. Závažné trauma: U více než poloviny žen (50,2 %) bylo diagnostikováno závažné poškození svalového komplexu,.
  3. Odtržení svalu: Úplné odtržení svalu (avulze) bylo velmi časté. V horní (proximální) části svalu, která je méně robustní a náchylnější k poškození, bylo odtržení zjištěno u 57,9 % žen,,.
  4. Poškození pojivové tkáně (fascie): Podpůrná pojivová tkáň (Endopelvická fascie) byla často nefunkční. Neporušená architektura fascie byla v kritické, vyšší úrovni pánevního dna zachována pouze u 16,5 % žen,.

Zásadní poznatek: Defekty jsou kombinované

Studie ukázala, že svalové a fasciální defekty se málokdy vyskytují izolovaně, ale často se kombinují

  • Pokud u ženy chybělo závažné svalové trauma, byla fascie intaktní v 76 % případů
  • Naopak, u žen se závažným svalovým poškozením byl defekt fascie prokázán v 73,3 % případů

Tento závěr je pro léčbu sestupu klíčový. Defekty pánevního dna jsou komplexní problém a vyžadují pečlivé vyšetření a následně doporučení terapie s ohledem na zjištěné defekty.

Dopad na operační léčbu

Vysoký výskyt kombinovaných defektů znamená, že tradiční rekonstrukční operace, která se spoléhá na zpevnění a sešití pouze vlastní, již poškozené pojivové tkáně, má pravděpodobně kratší trvanlivost a vyšší riziko návratu sestupu.


Autoři studie z toho vyvozují, že u pacientek s komplexními defekty a vysokým rizikem recidivy (návratu sestupu) je logické individuálně zvážit a doporučit použití syntetického implantátu (síťky) jako metodu první volby,. Cílem každého operatéra by měla být minimalizace rizika recidivy sestupu při současné minimalizaci komplikací výkonu.

Cílem každého operatéra by mělo být minimalizovat riziko návratu sestupu při současné minimalizaci komplikací výkonu.

Autoři zdůrazňují, že takové rozhodnutí musí být založeno na komplexní diagnostice (s využitím moderních zobrazovacích metod, jako je 4D ultrazvuk a MRI) a výkon musí provádět pouze zkušený a dlouhodobě proškolený operatér.

 

Celý článek zde:

https://klinikapanevnihodna.cz/media/content_blocks/pdfs/Anal%C3%BDza_stavu_muskulo-fasci%C3%A1ln%C3%AD.pdf#toolbar=0&navpanes=0